Spoustu lidí trpí hledáním smyslu života. Mnozí jej stále nenachází. Ale co to jako má být, ten smysl života? Není jeho smyslem už samotné bytí?
Domnívám se, že kvůli tomu, abychom nemohli přirozeně růst a dozrávat, čímž se stáváme programovatelnější a manipulovatelnější, je vytvořen systém, který nás stále do něčeho tlačí a nedovolí nám přirozeně objevovat a nacházet. Nutí nás od začátku papouškovat a dodržovat, aniž bychom tomu, co papouškujeme a dodržujeme, rozuměli. Ale musíme poslušně šlapat po vytyčených cestách, protože uhnout z cesty rovná se neposlušnost a ta se trestá.
Právě proto je společnost nesvobodných tvorů držena tak zkrátka a od útlého dětství jsou dětem vnucovány pojmy, které vlastně vůbec nejsou důležité. Je škoda, že se tak málo rodičů nad tím zamýšlí a vlastně z lenosti dovolí systému prznit jejich zatím ještě tvůrčí bytosti, protože oni přece taky byli przněni, že...
Místo, aby bylo člověku dovoleno žít ve svobodě, objevování, radosti, nadšení, je člověk od dětství dušen, jeho hravost potlačena... a za pár let tu máme unavenou trosku, která neví, co se svým životem, a co je vlastně smyslem toho všeho.
Smyslem toho všeho, jak je to společností nastaveno, není vůbec nic. A to, co bylo smyslem našich životů, nám bylo v dětství násilím odebráno. Říká se tomu povinná školní docházka, kdy během mnoha let původně tvůrčí energie bytosti je vysáta a místo ní vložen program "musíš", "nesmíš" a podtržen tresty a odměnami. Dospělí utloukají vlastní i cizí děti frustrací ze svých posraných smysl postrádajících životů.
K čemu je dítěti, které si chce hrát, znát slovní druhy a podobné hovadiny? Proč máme úchylku všechno pitvat a vymýšlet pojmy, bez nichž se slova obejdou? Proč má dospělý člověk potřebu zasírat mysl dětem tolika zbytečnými informacemi?
Proč nedovolíme dítěti, aby si vybralo, co ho zajímá, baví... ? Proč mu nedovolíme svobodně dozrát a vybrat si tu svojí přirozenou cestu? Proč mu vnucujeme program, který nás dovedl do slepé uličky a pocitu zmaru? Opravdu o naší inteligenci hovoří naučené fráze? Kolika z nich jste jako děti rozuměli? A kolik z nich je nezbytných pro váš nenaplněný život? Upřímně si myslím, že to nejdůležitější se dítě naučí v první druhé třídě, to ostatní už jsou nabalené věci, bez nichž se dá žít a které pouze naplňují systémem nalajnovaný čas, aby vznikl program povinnosti někam chodit a určitou dobu tam být.
Stále se do něčeho nutíme a vlastně už nic nevychází z našich potřeb, tužeb. Proto jsme vyhořelí, unavení a již v zárodku poražení. Veškerou energii dáváme do toho, co nás nenaplňuje a pak se divíme, že únavou sotva lezeme. Na to, co by nás bavilo nejdříve pro vynucenou povinnost nemáme čas, a jakmile čas je, nezbývá nám sil.
Z nedostatku energie žereme sladký, abychom se povzbudili, pijeme chlast, abychom se naladili, a abychom procítili dech, kouříme... Umělé náhražky života, který jsme pod taktovkou systému pod dohledem rodičů, a ti pod dohledem těch svých,..., zahodili, abychom získali informace bez objevování, radosti a pocitu naplnění.
Komentáře
Okomentovat