Přeskočit na hlavní obsah

Kocomouří kouzlení

Kocomouří kouzlení

Prohledat tento blog

Domovní důvěrnosti

Vystavil Nartaya dne února 23, 2024

Získat odkaz
Facebook
Twitter
Pinterest
E-mail
Další aplikace

Do playlistu Domovní důvěrnosti přibyla další povídání. Přeji příjemný poslech.

Domovní důvěrnosti

Získat odkaz
Facebook
Twitter
Pinterest
E-mail
Další aplikace

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

Konkurence

Nevím, kdy přesně tuhle pohádku psala, našly jsme ji během úklidu. Nechte se unést psychopříběhem, z něhož mi tiká levé očíčko. "Byla jednou jedna žena. Jmenovala se Magdaléna. Té se narodila cera, holčička. Holčička o půlnoci. Seběhli se upostýlky sudičky. Holčičce daly jmeno Františka. Daly ji i kouzlo že se stane Kouzelnicí. Sudičky řekly matce že dítě je kouzelnou bytostý. A Františka, po nějakých letech vyrostla. Bylo jí 119. a matička ta zemřela. Na nemoc, Františka vyrostla a když ji bylo 140 tak se oženila s Františkem Prvnim. Boužel děti neměla ale byla hodná a pom- áhala. Teť už je stará. A kdo chcete ji najít tak ji nenajdete, protože pomáhá v nesnázích. Konec

Poslední týden

Ve dveřích ji zarazil typický zápach. K jeho zdroji našlapovala pomalu a modlila se, aby se mýlila. Jenže si byla na sto procent jistá, že tam je. Teď jenom, jak tam je. Ujít těch pár kroků jí zabralo mnoho času, ačkoli ve skutečnosti šlo o vteřiny. Krok, druhý, třetí, nakoukla za roh a … bylo tam! Na zemi a tak různě po prkénku. Se znechucením vyběhla z pánské toalety jako střela. „Ty vole, co to je?“ prolétlo jí hlavou a v této chvíli ji napadlo jediné. Pozamykala kanceláře a běžela domů, kde popadla chytrý telefon, aby si mohla defekaci vyfotit a poslat ji zástupci ředitele. Dle jejího názoru by zástupce, a vůbec vedení školy, měli vědět, že uklízet prostory školy není práce jenom namáhavá, ale také nechutná. Možná by neuškodilo trochu toho uznání. Nafotila to důkladně z několika úhlů, aby nebylo pochyb. Kdyby přece jenom někdo stále pochyboval, napsala k obrázkům znechucený a pořád ještě rozčilený dopis. Pravda, slovo „hovno“ se v textu párkrát objevilo – a dokonce ta

Řidič, ten tvrdý chleba má

Před několika měsíci jsem poslala své povídání do pořadu Haliny Pawlowské na ČRo Dvojka. Pak jsem pomalu přestala doufat, že by si tohoto mého povídání někdo mohl všimnout, až náhle, opravdu za dlouho, se v mém mejlu objevilo avízo, že si Halina můj text vybrala a bude jej číst ve svém pořadu. Měla jsem ohromnou radost a tak Vám svůj příběh předkládám k přečtení a v závěru též odkaz ke stažení Haliny, kde moje povídání čte. Řidič, ten tvrdý chleba má (v názvu povídky též odkaz na stažení mluvené povídky) Pro mnoho lidí vlastnit řidičský průkaz znamená jistý druh svobody. Pokud vlastník řidičáku disponuje ještě nějakým tím vozidlem, pak může mít vyhráno a opravdu se stane v jistém smyslu nezávislým. I mně se dostalo té pocty, že jsem se stala řidičkou. Dlouho pouze papírově, jelikož jsem neměla auto. Ale můj tatínek je měl a tak jsem si několikrát mohla v bledě modré Škodě 125 vyzkoušet svůj řidičský um. Jelikož jsem přirozeně hodně sebekritická, mám nízké sebevědomí, ř

Používá technologii služby Blogger